Nežeňme se!

Poslední letošní zahraniční cyklistická akce směřovala do rakousko-maďarského pomezí. Krátce před odjezdem odpadli ze zdravotních důvodů Svijani a později se ukázalo, že tím naše potíže nekončí.

1. den - sobota Z Pankráce se odjíždělo ve 2 hodiny v noci. Už to samo bylo dost nepříjemné. Ukázalo se navíc, že nejedeme obvyklým autobusem, nýbrž jen patnáctimístným minibusem. Protože se do něj nemohla vejít zavazadla, vyslala cestovka ještě navíc se zavazadly ofrouda. Cesta byla zdlouhavá a únavná. Nakonec jsme ale přece jen kolem desáté do rakouského Illmitz dorazili a setkali se tam Rybičkami, které tam na nás už několik hodin čekaly. Pak už jsme vyrazili na kolech na první půlku okruhu okolo jezera. Po několika kilometrech jsme přejeli hranici s Maďarskem a pokračovali do Fertöd. Zdeněk s Marcelou šli prozkoumat zámek Esterházyovců, my ostatní jsme se vydali vyhledat nějakou hospodu, kde na ně počkáme. Uspěli jsme v Hegykö. Pak jsme pokračovali vinicemi dál. Těsně před opuštěním Maďarska jsme proměnili poslední forinty ve víno a jiné pochutiny ve vinárničce v Fertörákos. Vrátili jsme se do Rakouska a dorazili do místa ubytování, do Rustu. Tady nás teprve čekaly ty správné zmatky. Ani průvodci totiž netušili, kde budeme spát a kde nám někdo dá slibovanou večeři. Mapka neodpovídala skutečnosti a na bezpečné uskladnění kol organizátoři jaksi pozapomněli. Nakonec jsme si pomohli sami a po večeři jsme s chutí naskákali na palandy. Ujeli jsme 63.2 km

2. den - neděle Snídaně proběhla bez problémů, naložili jsme svá zavazadla a vyjeli na cyklostezku, která se vinula rakouskými vinicemi. Krajinou vál velmi čerstvý vítr, samozřejmě proti nám. Probíjeli jsme se proti němu s četnými zastávkami. Až konečně ve Winden am See jsme zasedli ke stolu před vinným sklípkem a vyzkoušeli konečně rakouský burčák, kterému se tu říká Sturm. Byl nám povzbuzením a jeho požití snad přivolalo i zklidnění větru. Pak už jsme pokračovali nebývalým tempem do Podersdorfu am See, kde se odpojily Rybičky (aby si dojely do Illmitz pro své auto). Zdeněk tu zjistil, že na poslední zastávce zapomněl batoh a vydal se ho hledat. Asi proto, že to bylo v Rakousku, byl úspěšný. My pozůstalí jsme už jen dojeli do Frauenkirchen. Tam jsme se setkali s ostatními účastníky zájezdu, kteří stejně jako my nemohli najít minibus a bloudili usilovně městečkem. To byl už ale poslední organizační lapsus. Cestou domů jsme se vtipně vyhnuli dálniční zácpě před Vídní a v Praze jsme se vylodili asi v jedenáct večer. Najeli jsme 66,4 km

Účastníci : OAJ, Marcela, Brzi, Zdeněk Fiala, Rybičky (2 ks) = 6 osob

Závěrem : U CK Velotours jsme byli doposud zvyklí na velmi dobrou úroveň péče a dokonce jsme je dávali jiným kancelářím za příklad. Tentokrát by to ale určitě nešlo. Zmatky, nepřesnosti v podkladech, absence zájmu průvodců o klienty přes den atd. Nejspíš budeme žádat, aby se to promítlo do nějaké slevy. Každopádně pokud s touto cestovkou ještě někdy pojedeme, budeme chtít řadu věcí sdělit písemně a závazně předem. Jinak je škoda, že tento zájezd byl koncipován jako "jezero z rychlíku". Jeden den navíc by mu totiž vůbec neuškodil.