Nežeňme se!

Původně jsme měli jet do Anglie na klasické říční čluny - Narrowboats. Dopadlo to ale tak, že CK SEN se nepřihlásilo dost zájemců a tak byl nakonec zájezd zrušen. Povedlo se mi ale sehnat jako náhradu dvě podobné lodi v Holandsku a tak jsme se rozhodli pro vlastní akci. Aby nebyl všem smůlám konec, na poslední chvíli odpadli z rodinných důvodů Čiháci a téměř i dvojice Brzi & Brzi. Ti za námi přijeli až druhý den a proto také nám chybí záznam našeho pohybu holandskou krajinou za první dva dny.

1. den - pátek - 18.6. Do loděnice kousek od města Sneek jsme dorazili po noční jízdě časně ráno. Naše lodě byly právě v procesu úklidu a tak jsme v poklidu vyřídili úvodní formality a nalodili svá četná zavazadla. Pak se ukázalo, že plavidla mají některé nedostatky (něco nesvítilo, někde chyběl háček u dveří, někam nešel proud atd.). Zdálo se, jako by Holanďané nastudovali svůj šlendrián v Česku. Vše se ale vyřešilo a tak jsme těsně po poledni vyrazili na zkušební plavbu. Bylo značně nevlídno, funěl hodně čerstvý vítr. Náš instruktor se nás pokusil naučit přistávat u závětrného mola. Tomášovi se to povedlo hned napoprvé, já jsem najížděl třikrát a i tak vypadalo přistání jako čelní útok ve stylu Kamikadze. Začali jsme tušit, že si s naší flotilou dost užijeme. Pro první den jsme se rozhodli jen pro krátký úsek plavby a přenocování v blízkosti loděnice, protože jsme potřebovali příští den nalodit opozdivší se Brzáky. Počasí se postupně zhoršovalo, poprchávalo, zima byla jako v listopadu a funělo opravdu odporně. Večer jsme zažehli naftová topení a uložili se k spánku na kotvišti ve volné přírodě těsně před jezerem Langstaartenpoel. Upluli jsme asi 16 km

2. den - sobota - 19.6. Ráno bylo možná ještě nevlídnější než předchozí večer. Léto to nepřipomínalo vůbec. Nemohli jsme se kvůli Brziům moc vzdalovat od základny a tak jsme vyrazili do lodní kavárny v Osingahuizenu. Okusili jsme holandskou hospodu a pokračovali do města Sneek. Když jsme připlouvali do centra města přihodila se zvláštní věc. Vypadalo to tak, že naše druhá loď se rozhodla taranem potopit jachtu v ceně asi tří milionů korun zakotvenou na vodním náměstí města. Později se ale ukázalo, že se v naši lodi jen porouchal zpětný chod. Za cenu zlomeného bidla nechala posádka kinetickou energii svého autobusu absorbovat vedle kotvící laminátovou bárku, které se kupodivu nic nestalo. Bylo však třeba zavolat servismana. Ten utáhl nějaké šrouby a prohlásil loď za schopnou další plavby. Navečer jsme se vrátili do naší mateřské loděnice kde jsme se setkali s Brzáky. V loděnici jsme i přespali a naftové topení k tomu bylo opět nezbytné. Morálka mužstva povážlivě klesala a proslýchalo se, že někteří uvažují o urychleném návratu do české kotliny. Upluli jsme asi 38 km

3. den - neděle - 20.6. Časně ráno jsme se vytratili z loděnice a vydali se na severovýchod napříč Sneekmeerem. Ve vesnici Akkrum jsme zastavili a prošli jsme si jí. Občané se právě účastnili nedělní bohoslužby a tak byl kostel obložen spoustou podivuhodných kol. Pak jsme pluli dál do oblasti zvané Princenhof což je jakési bludiště kanálů. Zastavili jsme se na lehké občerstvení v hotelu, který měl tu výhodu, že na jeho terasu se dalo vystupovat přímo z paluby lodí. Pak jsem pokračovali přes Warten směrem na Leeuwarden. Zakotvili jsme na volném kotvišti poblíž Warstiens. Edita byla dost zklamaná tím, že do vesničky nemůže, protože kotviště od vesnice odděloval mrtvý kanál. Počasí už se lehce lepšilo, morálka posádky zatím ale moc ne. Upluli jsme 31,9 km za 10 hod 10 min

4. den - pondělí - 21.6. Prvním cílem byl Leeuwarden. Od mé minulé návštěvy se silně změnil. Kanály vedly jinak, tam, kde bylo dříve obrovské šrotoviště, tam te byla vilková čtvrť protkaná sítí domácích kanálů, nové mosty atd. Prošli jsme si město a m.j. shlédli vskutku hodně šikmou kostelní věž. Jeden z nás tu opatřil "množství menší než malé", které později večer s některými dalšími koštoval na palubě našeho autobusu. Z Leeuwarden jsme pokračovali dál v plavbě krajinou, kde prakticky žádný kostel či tovární komín nestál rovně. K večeru jsme dorazili do města Dokkum, které je sevřeno věncem větrných mlýnů. Nocovali jsme na městském kotvišti. Upluli jsme 37,7 km za 10 hod

5. den - úterý - 22.6. Tento den jsme chtěli dosáhnout nejsevernějšího možného bodu v kanálech a jezerech našeho regionu. Museli jsme dost spěchat, protože v cestě tam i zpět nám stálo zdymadlo, které stejně jako ostatní vodní díla v Holandsku drží polední pauzu a končí provoz před večerem. Do zdymadla u Lunegat jsem dorazili skutečně "za pět minut dvanáct" a nechali se sezdýmat o dramatický necelý půlmetr. Pak jsme spěchali k severní hrázi jezera Luwersmeer, která odděluje jezero od volného moře. Zkontrolovali jsem, že na druhé straně hráze opravdu moře je a že jeho hladina je o hodný kus výše než naše jezero. Pak jsme se spěšně vraceli rozlehlou vodní plochou ke zdymadlu, abychom se nechali vyzdýmat zpět do zbytku Holandska. Kotviště na noc jsme si našli kousek před vesnicí Westergeest. Upluli jsme 44,8 km za 10 hod 22 min

6. den - středa - 23.6. Ráno jsme se vzbudili v obklíčení rybářů, kteří v těchto místech zřejmě měli svá ranní loviště. Moc vlídně na nás nepohlíželi, ale žádné výtky nám nesdělili. Po snídani část naší výpravy nasadila kolečkové brusle, jiní nazuli běžeckou obuv a pozemní sekce se vydala po břehu podél kanálu. My ostatní jsme je následovali v lodích. Po pár kilometrech jsme běžce nalodili a pokračovali dál už všichni na lodích. V Kuikhorne jsme zakotvili a učinili drobné nákupy. Počasí se umoudřilo do té míry, že jsme se i mohli v Bergumemeer vykoupat. Denní putování jsme ukončili u přírodního kotviště poblíž průmyslového města Drachten. Upluli jsme 28,2 km za 10 hod 47 min

7. den - čtvrtek - 24.6. Poslední den plavby jsme se už museli vracet k loděnici tak, abychom to ráno měli jen kousek na vrácení lodí. Poledne nás zastihlo před zavřenými otáčivými mosty v Aldeboarn. Na úřední hodiny jejich operátorky jsme museli asi hodinku počkat. Tu hodinku jsme strávili v restauraci hotýlku na náměstíčku. Když přišla ta správná doba, projeli jsme okolo tří otočených mostů miniaturním kanálem a pokračovali dál. Po pár kilometrech jsme znovu pocítili potřebu občerstvit se. K tomu se přímo nabízelo malé bistro u přívozu a statku na břehu kanálu Het Deel. Sotva jsme ale přistáli, jedné naší lodi došla nafta. Naštěstí farmářka byla velice vstřícná a prodala nám kromě piva a jiných nápojů i svůj sýr a několik desítek litrů státem dotované zemědělské nafty. To nás zachránilo před potupným voláním o pomoc do loděnice a tak jsme již v klidu mohli dojet ke kotvišti na ostrově Kl. Griene. Tam jsme přečkali poslední noc na lodích. Upluli jsme 45,1 km za 11 hod 2 min

8. den - pátek - 25.6. K vracení lodí jsme vyrazili česně ráno. Nechali jsme dočerpat spotřebovanou naftu, vyložili svá zavazadla a tím naše lodní putování skončilo. Upluli jsme 2,6 km za 55 min

8. a 9. den - pátek a sobota Brziové se hned po odevzdání lodí vraceli domů, měli své povinnosti. My ostatní jsme ještě společně dojeli na hráz oddělující holandské vnitřní moře od moře opravdového a pak se Valaši a Hofneři také začali vracet domů. My zbylí jsme se ještě potulovali po Holandsku, přespali jsme v kempu na západním pobřeží a druhý den se zvolna také vraceli domů.

Účastníci : Brzi (2), OAJ, Marcela, Rybička + Laco, Valaši (2), Hofneři (2) = 10 osob

Závěrem : Během těch několika dnů jsme se naučili jakžtakž ovládat naše trucovité lodě, počasí se postupně významně zlepšilo až už o předčasném návratu neuvažoval nikdo. Prostě byl to vlastně vcelku dost vydařený týden a zdá se, že jsme asi nebyli v Holandsku na lodích naposled. Upluli jsme celkem 244 km.