Na nádraží jsme se sešli včas, jen nás trochu prozkoušela probíhající přestavba, která zasunula pokladny kamsi do podzemí. Cestou ještě ve Stránčicích přistoupil Zdenda Kojzar a už jsme byli v Benešově. V hospodě pod hrází a pod zámkem na nás čekal Honza Chalupský. Po startovním pivku jsme vyrazili do Měsíčního údolí. Bylo tu znát, že v minulých dnech pršelo. To nám ale nijak nezabránilo v postupu podél břehů Konopišťského potoka. V Poříčí jsme si odpočinuli na zahrádce hospůdky a vydali se přes kopce do Týnce. Další zastávka byla v Kamenném Přívoze. Na Posázavské stezce jsme se museli vyrovnat s důsledky transformace vlastnických vztahů - z dříve volně průchodné cestičky se v jedné partii stal oplocený soukromý pozemek. To nás donutilo obešplhat soukromou chaloupku přilehlým krpálem. Pak už jsme hladce zdolávali stezku až do Pikovic. Zde se odpojili spěchající (Jedličky, Ciboušové, Marcela Strakošová, Zdenda Kojzar). Zbytek výpravy spořádaně dojel podél vody do Davle, oddechl si u stánku při ústí Zahořanského potoka a příštím vlakem se vrátil do Prahy. O pár dnů později vyšel v příloze Mladé fronty Dnes popis části naší trasy, který ji hodnotí jako velmi náročnou. Že bychom byli opravdu jedničky?