Zahraniční cykloakce: Termály II aneb velikonoční cyklistika v okolí Balatonu

Jak to bylo

  

0. den - pátek  Sraz byl u polikliniky Budějovická o půlnoci. Standa už byl na palubě, nastupoval přímo v Táboře. Ukázalo se, že nás jede jen hrstka a tak jsme měli v autobuse každý své sedadlo jen pro sebe a ještě zbylo. Po dobu naší cesty se nic zvláštního nestalo a tak jsme byli okolo osmé hodiny ranní na startu pod hradem Sümeg

1. den - sobota  Nejdříve jsme projížděli mírně zvlněnou krajinou po místních silničkách a obdivovali jsme kvanta jmelí cizopasícího v korunách většiny okolních stromů. První pivo jsme od Maďarů přijali v Zalaszánto. Krajina se zvolna změnila v hornatinu a tak jsme se věnovali už jen stoupání do kopců. Nejvyšší bod byl jen pár metrů pod vrcholem Pad-kö (409). Strmým sjezdem jsme se sešoupli dolů k jezeru Balaton. Podél jeho břehu vede nová cyklostezka. Ta nás dovedla do Keszthély, kde jsme ještě na poslední chvíli potkali náš autobus. Po přestávce na doplnění sil jsme pokračovali do Hevízu a tady jsme přijali další pivo. Číšník nám poradil "snadnější trasu" do našeho cíle v Kehidakustány. Tím nám přidal pro ten den pěkných pár kilometrů v tzv. mírně zvlněné krajině. Díky velmi mizernému značení silnic jsme se dost nejistě a s četnými poradami s mapou prošlapali do cíle. Ubytovali jsme se a po konzumaci domácího ŠuBrGulu jsme rezignovali na původně naplánovanou návštěvu lázní a odpadli jsme do postelí. Najeli jsme 68 km a nastoupali 670 m.

2. den - neděle  Zvolili jsme si vlastní trasu, takovou, aby byla nadána především rovinami a aby nás vedla co nejblíže k Balatonu. A tak jsme opravdu jen velmi mírně zvlněnou krajinou vyrazili směrem na Sármellék. V hospůdce "za keřema" jsme si dali skvělé točené pivo a pokračovali jsme k jezeru. V Balatonberény jsme měli zastávku na oběd a pak jsme jeli dál do Balatonmáriafürdö. Chtěli jsme tu jezero překročit suchou nohou a vracet se po protějším břehu domů. Leč přívoz ještě nejezdil, jeho sezóna letos ještě nezačala. A tak nezbylo, než se po svých stopách kus cesty vrátit a přes Keszthély se jinou cestou vrátit domů. Kopce za Keszthély byly opravdu výživné. Večer jsme se vydali do lázní Kehida. Než se nám podařilo proniknout do tajů organizace šatních skříněk, připadali jsme si silně jako výprava rodiny Homolkových. Koupání už jsme ale zvládli hravě. Večer jsme skončili nejdříve v hospůdce vedle lázní a posléze prohlížením fotek a vypitím všech zásob na pokoji. Najeli jsme 77 km a nastoupali 360 m.

3. den - pondělí  Ráno jsme se věnovali krátce velikonočním zvyklostem a pak už jsme naložili kola do vleku a odjeli autobusem do Hevízu.  Hned po vstupu do lázní jsme narazili na další tajemství lázeňských šatních skříněk. Naše Homolkovská zarputilost spojená s kvalitním vzděláním ale záhy toto tajemství prolomila a tak jsme se mohli ponořit do teplé vody hevízského jezera. Neschopnost Maďarů učinit lázně pohodlnějšími některé z nás přivedla k neskrývanému údivu. Před odjezdem jsme se pokusili (vesměs úspěšně) utratit poslední Hufnágly za všechno možné (papriku, klobásy, pálenku atd.), ale hlavně za oběd a pivo. Ve tři hodiny jsme se nalodili a vyrazili zpět do svých vlastí. Na kole jsme neujeli ani nenastoupali nic.

Účastníci : Brzi (2), OAJ, Marcela, Čiháci (2), Rybička, Standa Mareš (Jarka Veruňka na poslední chvíli účast vzdala) = 8 osob

Závěrem :  Maďarsko se o sobě snaží vzbudit klamnou představu, že je rovinatou zemí. Je to podvod. Nebo se postupně samovolně vrásní...

Šlapej dál, OAJ