Podzimní cyklo akce: Termal (Termální lázně a vinařská oblast Maďarska)

Jak to bylo

  

0. den - středa  Tentokrát se odjíždělo večer od polikliniky u metra Budějovická. Autobus přijel z Tábora, další účastníky jsme naložili v Brně a poslední přisedla na maďarské hranici Rybička. A pak už se jelo celou noc do pohoří Mátra.

1. den - čtvrtek Ráno jsme se vylodili kousek pod vrcholem nejvyšší maďarské hory Kékes v nadmořské výšce asi 700 m. Počasí bylo neradostné, právě přestalo pršet. Začali jsme několikakilometrovým sjezdem, který by mohl být hezčí, kdyby bylo spolehnutí na kvalitu silnice. Dole už jsme projížděli maďarskými vesničkami. Lehce jsme si pobloudili, ale autobus pod hradem Sirok jsme našli. Dál jsme jeli po dost frekventovaných a dost mizerných místních silničkách. Došlo i na první pivní přestávku. Hospoda schopná nás uspokojit se našla až ve Verpelét. Dál byly podél silnice vinice se skvělými hrozny, kdo by tomu odolal. I přes to jsme do cíle v Egerszalók dorazili dost brzy. Po ubytování jsme vtrhli do místní hospůdky a nechali se nasytit. I když většina výpravy byla cestou autobusem a na kole dost unavena, někteří jsme se ještě vydali pěšky do asi 1 km vzdálených přírodních termálních lázní. Poležení v horké vodě pod noční oblohou nám bylo skvělou odměnou za vynaložené úsilí. Najeli jsme 63 km.

2. den - pátek  Po snídani jsme vyrazili přes kopec do blízkého Egeru. Prohlédli jsme si město, ochutnali místní pivo a vydali se do dalších kopců směrem na Noszvaj. V popisu cesty se těm hnusným kopcům říkalo "krajina mírně houpavá". Naštěstí okolní vinice byly plné zralých hroznů. Zámeček v De la Motte ani jeho anglický park nás moc neuchvátili a tak jsme pokračovali další mírně houpavou krajinou do termálů v Bogács. To jsou příjemná vyhřátá koupaliště. Nicméně představa návratu mírně houpavou krajinou nám zážitek z termálů dost kalila. Ale ta zpáteční cesta už nebyla opravdu tak zlá. Poslední pivo jsme si vychutnali v hospodě u vyhlídky na Eger. Večer se ještě někteří z nás vydali do asi 4 km vzdálených termálů u Demjén. A ty byly ještě lepší než ty včerejší, prostě báseň. Najeli jsme 54 km a pak ještě 7 km (dolázníazlázní).

3. den - sobota  Ráno se po snídani naložila kola do vleku a vyjelo se autobusem do Bükkszerc. Dost se ochladilo a my jsme se pak usilovně sápali do přírodní rezervace v pohoří Bükk. Nebyla to moc zajímavá etapa, prostě se jen jelo mírně houpavou krajinou lesem bez významnějších výhledů do okolí. Cíl byl v sedle nad vesnicí Répashuta. Autobusem jsme pak popojeli do Miškolce, kde jsme se ponořili do lázní Miskolctapolca. Jsou to sice unikátní jeskynní termály, ale bylo tu moc lidí, kteří působili příšerný kravál. Šíleně klikatou silničkou jsme se pak autobusem přemístili do Egeru, kde jsme navštívili Údolí krásných žen. To je turistická atrakce postavená jednak na dost nechutných hospodách (czárdách - fungujících podle modelu "Flekovi") a druhak na spoustě vinných sklípků (většinou už zavřených). A všude byla kvanta opilců a nepříjemný kravál. Někteří jsme dost litovali, že jsme místo do "Údolí" nejeli raději do lázní v Demjén. Ujeli jsme 29 km.

4. den - neděle  Do Evropy už naplno vtrhl podzim, ranní teploty to jasně dokazovaly. Naplánovaný cyklistický program jsme rázně zredukovali jen na cestu do termálu v Demjén a zpět. Povalovali jsme se v horké vodě, nechali se probublávat, chladili se pivkem a vedli moudré řeči, prostě chovali jsme se jako okolní Maďaři. Pak už jsme se jen v Egerszalók naobědvali, naložili kola, utratili poslední hufnágly za víno a už se šupajdilo domů. V Praze jsme přistáli před jednou hodinou v noci. Na kolech jsme tento den najeli neuvěřitelných 8 km.

Účastníci : Brzi, OAJ, Marcela, Rybička, Čiháci (2), Veruňka, Ciboušové (2), Tomáš Hoffner, Jarda Matoušek, Zdenda Kojzar a  Valaši (3), = 15 osob

Závěrem :  Tvrzení, že Maďarsko je rovina, se ukázalo jako holý nesmysl. Hrozny byly skvělé a termály úchvatné. Myslím, že řada z nás se do Maďarska určitě ještě vrátí, možná i bez kol, hlavně kvůli termálům... Celkem jsme ujeli asi 161 km.

Šlapej dál, OAJ