Pieniny

Pieniny

4. 8. – 10. 8. 2008

Vedoucí:

Marek Petruš, Jan Pohanka, Karel Meisner

Posádky:

Kojzar Dan a Marcela

Kojzaři Lída a Zdeněk

Toníček a Eliška Suší

Zdeněk Fíl a Adélka

Tomáš Höfner a Adélka

Matouškovi Jarda a Terezka

Valaši Edita a Mareček

Valach Jarouš

Kaza Pavel a Jana

Machová Dana a Martin

Vašatová Irena a Ňufík Pavel

Dráža a Veverka

celkem 23 pádelníků tj. 11 kanoí a 1 kajak

Statistika cvaknutí:

4.8. Káza a Jana, Ňufík a Vašatka dobrovolně

5.8. Veverky

6.8. Fíll Zdeněk a Toníček 2x, Adélka s Eliškou 1x, Höfneři 1x, Matouškovi 1x

7.8. Ňufík a Vašatka

8.8. Toníček a Eliška 2x, + Toníček 1x, Höfner a Edita, Jarouš Valach – eskymák

9.8. Veverky 2x, Dan a Marcela 2x, Adélka a Eliška 1x

4. 8. 2008 - pondělí

Praha – Harrachov – Jelenia Góra – Marszow; řeka Bobr

Vyjížděli jsme z Nových Butovic v 8.30 h. Hlavním vedoucím byl Marek. Tomáš Höfner zahájil hned červeným vínem a přípitkem: „Plasty!“. Autobus řídil Václav přes Železný Brod, Tanvald, Kořenov do Harrachova. Zde si někdo měnil polské zloté, někdo ozobával zralé borůvky ve smrčinách (rostliny: žebrovice různolistá, hořec tolitovitý, náprstník červený, třtina chloupkatá). V Kořenově přistoupil další vedoucí Honza s Magdou. Do kempu v Jelení Hoře jsme dojeli v 12.30. Postavili jsme stany a občerstvili se. Kemp byl luxusně vybavený sprchami, kuchyňkou se sporákem, ledničkou, rychlovarnou konvicí a společenskou místností. Pak jsme odjeli k řece Bobr. Bobr byl líný, hodně volejovatý, 2 jezy jsme přetahovali a 1 u Maršova byl sjízdný. Pádlovali jsme 17 km za polojasného počasí, úmorné voleje jen občas vystřídaly peřeje, občas jsme soulodili a popíjeli colu s rumem od Kojzarů. Děti – tedy Marek, Adélka a Eliška se koupaly. Dobrovolně se přidal obecherovkovaný Ňufík, který slavil narozeniny a hrál si na bobra, a pak pod nátlakem také Irena. Řeku lemovaly porosty různých vrb (Salix viminalis, S. fragilis, S. purpurea), nepůvodní rostliny – třapatka dřípatá, křídlatky, kejklířka, i hodně kopřiv, chrastice rákosovitá a kypreje vrbice.

Dopluli jsme v 19 h, naložili lodě a řidič nás odvezl zpět do kempu v Jelení Hoře. Večer se většina osazenstva vypravila do centra města. Bylo vzdálené jen 10 min pěšky. Obdivovali jsme čtvercové náměstí s historickou budovou radnice, Neptunovou kašnou, domy s podloubím, se starou tramvají a asi 5 metrovou drátěnou plastikou jelena. Procházeli jsme okolo románské kaple Sv. Anny a gotické katedrály Sv. Jana Křtitele. Město letos slavilo 900 let od založení.

5. 8. 2008 - úterý

Jelenia Góra – Boleslawiec – Kliczkow – Swietoszow; řeka Kwisa

Ráno nás v 6 h probudil hluk ze sousední ulice. Náladu nám zvedlo slunečné počasí, takže jsme mohli usušit stany a mokré věci. V 9.30 h jsme odjížděli k řece Kwisa. Sledovali jsme mohutně působící Krkonoše a Sněžku z polské strany. Projížděli jsme městem Boleslawiec, které je známé výrobou modře zdobené keramiky a dlouhým viaduktem. Za hodinu jsme dojeli do Kliczkowa, kde jsme složili lodě a pak si mohli jít prohlédnout zámek a najíst se. V kavárně jsme si dali expresso a zmrzlinu a prohlédli noviny. Zámek je nově opravený, obklopený menším parkem. Odjížděli jsme před 13 h. Řeka Kwisa nám připomínala Orlici vysokými písčitými srázy, hodně meandrovala, občas tvořila peřeje a menší stupně, někde ležely padlé stromy přes celý tok. V tomto úseku není moc civilizace, protože řeka vede bývalým vojenským újezdem. V okolí jsou borové lesy, písčiny (Jasione montana, Armeria vulgaris, Sedum sexangulare, Hypericum perforatum) a louky.

Jezy – 1 nesjízdný, kde se lodě shazovaly po asi 5 m vysoké zdi jezu. Další 3 jezy sjízdné, ale jeden až 1 m vysoký, takže jsme hodně nabrali vody. Kajakáři – Marek a Honza procvičovali eskymáky, Eliška několikrát sjela jez na kajaku. Do Swietoszowa jsme dopluli v 19 h. Naložili jsme lodě, pak vařili, jedli a čekali do 21.15 až bude moci řidič vyjet kvůli povinné přestávce. Po nočním přejezdu jsme dorazili do kempu v Kroscienku v 6.15 h.

6. 8. 2008 - středa

Niedzica – Sromowce – Szczawnica – Kroscienko; řeka Dunajec

Po dojezdu jsme postavili stany v kempu v Kroscienku a dospali noční přejezd autobusem. V 10 h jsme odjížděli na vodu. Jeli jsme průlom Dunajce z obce Niedzica. Dunajec je široká, peřejnatá řeka, místy s kameny, od Červeného Kláštora i více meandruje. Vodu pouští z přehrady kvůli plovoucím pltím. Dunajec v Pieninách tvoří slovensko – polskou hranici, a tak Slováci nebo Poláci vozí na pltích turisty.

Jeli jsme celkem 24 km. Na oběd jsme zastavili v obci Sromowce. Někteří si pochutnali na výborných pstruzích, jiní na vepřovém nebo opečených bramborách s brynzou. Terezka se po požití nanuku proměnila ve Šmoulinku, alespoň podle barvy jazyka a zubů. V obci Sromovce se dalo přejít přes most na slovenskou stranu do Červeného Kláštora. Nafotili jsme výhled na rozeklané vrcholy Třech korun. V okolí řeky v nadm. výšce 450 m n. m. rostly vrby (Salix alba, S. purpurea) a jasany. Na skalách, které spadaly do řeky několik desítek metrů rostly suchomilné rostliny: Veronica spicata, Allium montanum, Centaurea sp., Origanum vulgare, Jovibarba hirta, Thymus sp.

Zastavili jsme se v obci Szczawnica, prošli stánky, kde prodávali uzené sýry a korbáčky, kůže, pletené ponožky a spoustu dalších věcí. Děti hráli hry a dospělí si užívali kávičku. Do Kroscienka jsme dopluli v 17.30 h. Před večeří, jak sdělil hrdě Marek, stavěli u řeky jezírko pro kačenky on, Adélka, Eliška a Martin. Po příjemně teplé sprše (za 5 zlotých) jsme poseděli při červeném vínku. Neodradili nás ani komáři ani velká rosa.

7. 8. 2008 - čtvrtek

Kroscienko – Brzyna; řeka Dunajec

Ráno jsme se vydali do městečka. Cesta vedla ulicí starých domků s dřevěnými balkóny. Na druhém břehu řeky byl postaven v roce 1980 nový kostel. Líbila se nám vnitřní výzdoba – vyřezávaný oltář, lustry a barevná okna. V 10 h jsme odjížděli z kempu po proudu Dunajce do obce Brzyna. Počasí nám přálo, slunce pálilo ostošest. Jeli jsme přes 20 km širokým korytem s hodně peřejemi, občas jsme drhli o kameny. Některé byly i zrádné, takže zapříčinily vodní osvěžení pro Ňufíka a Irenu. Řeku lemovaly vrby, topoly, jasany, chrastice, někde i invazní bolševník velkolepý a netýkavka žlaznatá. Na říčním ostrově jsme zahlédli čápy černé, volavky, hejna racků a zvláštní vránu. Na oběd jsme se zastavili pod velkou peřejí. Kousek od řeky byl vybudován tréninkový kanoistický kanál. Děti vestingovali v peřeji, Jarda splul kanál na kajaku. Do cíle jsme dopluli za velkého horka v 16 h. Za 0,5 h nás autobus dovezl do kempu. Šli jsme se projít do města. Večer jsme již tradičně poseděli u vínečka. Byli jsme si poslechnout, jak hraje na kytaru u ohně 2. část výpravy.

8. 8. 2008 - pátek

Piwniczna Zdroj – Rytro – Nový Sacz; řeka Poprad

Ráno jsme se vzbudili v 6.30, protože mohutně zvonily zvony a pak přijeli do kempu popeláři. Zatímco jsme si pochutnávali na borůvkovém koláči, Jarouš uběhl 10 km do Szczawnice a zpět. Počasí nám zatím přálo. Odjížděli jsme v 10 h z kempu autobusem po proudu Dunajce a pak směrem na Nový Sacz. Vyjížděli jsme na řeku Poprad někde za Piwniczna Zdroj. Po 11 km jsme dojeli do městečka Rytro. Zde jsme zůstávali 2 h. Poobědvali jsme, někteří se vypravili na zříceninu hradu na druhou stranu řeky. V 15 h jsme odjížděli, ale začalo se zatahovat, zapršelo a bouřilo, ale po přeháňce se zase vyčasilo. Zajímavá byla peřej před dojezdem do Nového Saczu. Nejdřív jsme si ji prohlédli, podívali se na Jardova eskymáka. Adélka vzdala sjezd peřeje s Tomášem, tak ji nahradila Edit, poté co s Marečkem s přehledem peřej sjeli. S Tomášem se ale Edit vykoupala. Pak jsme vestingovali a plavali v peřeji. Do Nového Saczu jsme dorazili v 17.30, poté co se Toníček s Eliškou cvakli. Poprad byl hodně peřejnatý, s hodně kameny a málo vody.

Večer si aktivnější zahráli volejbal. Ostatní si poseděli u vínka a někdo u ohně a kytar s 2. částí výpravy.

9. 8. 2008 - sobota

Kroscienko – Lysá nad Dunajcem – Královská Lehota – Uhorská Ves – Liptovský Jan – odjezd do Čech; řeky Čierný Váh, Váh

Ráno nás opět vzbudili v 6.30 h zvony. Většina výpravy vstávala dříve, protože začalo poprchávat a měli jsme odjíždět v 9.30 z kempu na Slovensko. Když jsme odjížděli, začalo intenzivně pršet. Projeli jsme okolo přehrady a zříceniny Niedzica. Zastavili jsme na hraničním přechodu v Lysé nad Dunajcem, kde jsme mohli vyměnit peníze. Autobus pokračoval přes obec Východná, známou dřevěnicemi a hudebními slavnostmi. Jarda, Machovky a Ňufíci nejeli na vodu. Jarda šel do Janské doliny. Cestou viděl jeskyně, ponorný potok, baču a štěkající psy.

Výchozím místem pro plavbu lodí byla Královská Lehota. Lilo jak z konve, bylo docela chladno. Autobus zastavil mezi hromadou klád a stanovým městečkem. Konal se tu hudební festival. Nasedali jsme postupně do kánoí a čekali za deště na ostatní. Koryto Čierného Váhu bylo úzké, peřejnaté, občas s kameny a padlými kmeny. Díky vyšší hladině vody to opravdu rychle teklo. Ujeli jsme 18 km za necelé 2 hodiny. Na větvích se cvakly Eliška s Adélkou i Veverky (Dráža se zachytla beruščí pláštěnkou za větev). Loď přejela Dráže přes hlavu, Dan ztratil pádlo. Obě kanoe chytili o kus dál kajakáři. Další obtížné místo přišlo za chvilku – padlé kmeny z obou stran řeky a místo na průjezd pouze jedné kanoe. Veverky jely hned za vedoucím Markem a cvakly se. Naštěstí měly koupenou brusinkovku, takže se mohli všichni posilnit a ocenit servírku Drážu & berušku. O kousek dál si 2x zaplavali také Marcela a Dan. Pak už jsme v pořádku dopluli ke Kolibě. Všichni jsme byli promáchaní, tak jsme se museli převléct. Příjemné 2 hodinky s dobrým jídlem a pitím (živáňská, brynzové halušky, horká čokoláda, placičky). Trochu nepříjemné bylo, že na některé zapomněli s jídlem a některé vystěhovali od stolu, aniž měli dopitou kávu. No ale nejvíce nepříjemné bylo převlékání do mokrých a studených věci před Kolibou. Následovaly peřeje, 2 jezy a vysoké vlny. To už jsme zvládli a dokonce přestalo i pršet. Do Uhorské Vsi jsme dopluli v 18 h. Do 22 h jsme měli volno kvůli povinné přestávce řidiče. Šli jsme do Liptovského Jána. Někdo zůstal v restauraci u Rudolfa, kde jsme jedli před 2 roky. Poslouchali živou hudbu, dokonce dostali deky. Další skupina povečeřela v pizzerii. Obešli jsme městečko okolo 2 kostelů a cintorina s optimistickým nápisem: Dnes mňa, zajtra teba. Odjížděli jsme v 22.15.

10. 8. 2008 - neděle

Zastavovali jsme na benzinových stanicích u Přerova a Hradce Králové. Do Prahy jsme dojeli po 7 h ráno.

Sepsala Veverka