Zahraniční cykloakce: Inn (s cestovní kanceláří S.E.N.)

Jak to bylo

  

0. den - středa  Na srazu v Nových Butovicích jsme se postupně sešli bez problémů. Nakládání kol se strašně vleklo. Hlavní vinu na tom měla mizerná konstrukce cyklovleku, ale svůj díl přidaly i požadavky Ctibora na uložení jeho jednonožce. Noční přejezd do Švýcar probíhal v pohodě. Jen k ránu šoféři poněkud kufrovali v okolí Landecku. Na trasu prvního dne jsme proto vyjížděli se slušným zpožděním.

1. den - čtvrtek  Začínali jsme u nádraží v Zernez, o pár kilometrů výš, než bylo v původním popisu trasy. Začátek byl vlídný. Pak nás ale popis trasy dvakrát za sebou vyhnal do kopců. Vzhledem k napůl probdělé předešlé noci v autobusu to nebylo moc příjemné zacházení s lidmi. Vesničky ale byly malebné a krajina nádherná. Někteří v polovině denní dávky na zastávce u autobusu vyměkli a dokončili etapu na sedadle místo v sedle. Bylo to už dost zbytečné, protože zbytek trasy už byl jen docela pohodový sjezd zatím ještě stále dost těsně sevřeným údolím Innu. Je zajímavé, že večerní posezení v hospodě u kostela v Pfundsu bylo dost krátké. Všichni zapadli nápadně rychle do postelí. No prostě penzion na konci takového dne je opravdu štěstí...  Najeli jsme 65 km, nastoupali 950 m a naklesali 1300 m.

2. den - pátek  Ráno jsme si vychutnali bohatou snídani a začali se spouštět údolím Innu. Autobus nás čekal v Landecku. Někteří opět využili možnosti si zkrátit trasu. Možná pod vlivem propagandy, že před cílem nás čeká výstup do cílové vesničky Karres. Ale tak zlé to zase nebylo. Druhou půli cesty absolvovali dospělí Valaši na bruslích, přičemž využívali syna Marka coby brzdiče. V Karres jsme byli ubytování v několika domech, večer jsme se ale sešli na terase restaurace a konečně trochu poseděli u piva a skvělé místní kuchyně. Najeli jsme 53 km, nastoupali 460 m  a naklesali 510 m.

3. den - sobota  Ráno začalo sjezdem k Innu. Podél něj jsme pokračovali nejdelší etapou. S tím, jak Inn postupně mohutněl, se údolí rozšiřovalo. Některé partie toku Innu nás docela uchvátily, tedy z vodáckého pohledu. Hlavní zastávku jsme si udělali v Innsbrucku, kde jsme chvíli poseděli v cukrárně. To, že je víkend, bylo patrné i z množství cyklistů, kteří se pohybovali po stezce. Cesta byla dost dlouhá a tak jsme se zastavili v několika hospůdkách. Nocleh jsme měli připravený v penzionu v Kolsassu.  Ujeli jsme 84 km, nastoupali 400 m a naklesali 630 m.

4. den - neděle  Poslední úsek už byl vlastně jen půldenní. Cestu nám zpestřila objížďka na cyklostezce, jev u nás zatím nevídaný. Cestou jsme se zastavili v restauraci s českou obsluhou a někteří z nás nakonec zvolili delší variantu dojezdu okolo jezírek u Kramsachu. Po druhé hodině jsme se začali sjíždět u autobusu v Kundlu a začala se nakládat kola pro návrat domů. Najeli jsme 42 km, nastoupali 220 m a naklesali 265 m.

Účastníci : Brzi, OAJ, Marcela, Čiháci (2), Jarka Veruňka, Ciboušové (2), Jedličky (2), Ňufík, Tomáš Hoffner, Valaši (3), Urbánci (2), Milan Valenta a Tomáš Hájek = 19 osob

Závěrem :  Na celé akci jsme si jezdili každý podle svých osobních výkonnostních parametrů. Zážitků byla spousta, ale ten hlavní asi spočíval v uspokojení s ubytování v penzionech. Nejeden účastník po absolvování zájezdu prohlašoval, že pod stan už ho nikdo nedostane. Ten, kdo jel celou trasu , ujel asi 244 km a nastoupal asi 2700 m.

Šlapej dál, OAJ