Velká letní cykloakce: B-V-P (Bardejov-Vihorlat-Poloniny)

Jak to bylo ...

 

0. den - sobota  Na srazu v Nových Butovicích jsme se postupně sešli bez problémů. Tam se ukázalo, že s námi jako mechanik pojede Termit a jako spolucestující Petr Chaloupka (Houba) z C.K. SEN, kteří s některými z nás už byli ve Francii. Odjezd proběhl podle plánu asi v 17:00 a tak jsme těsně před půlnocí nedaleko od Trenčína jsme nalodili slovenskou část výpravy a pak pokračovali v cestě nočním Slovenskem na východ.

1. den - neděle  Nad ránem jsme dorazili na východní Slovensko. Noc jsme krátce dotrpěli u pumpy ve Spišské Belé a poté už jen pár kilometrů  popojeli na start první etapy do Mníšku nad Popradem přímo na Slovensko-Polských hranicích, kde Brziho poštípaly vosy. Od té doby jezdil, jako by před nima utíkal. Podél řeky Poprad jsme jeli do Malého Lipníka a dále do Plavnice. Brzi tam přehlédl první otevřenou hospodu (nepochopitelné !) a navíc si asi poněkud neporozuměl se svým Garminem a tak se utrhl na pár kilometrů směrem Stará Lubovňa. Dohnal nás v Plavči na nádraží, kde jsme se posilňovali z vlastních zdrojů. Dál jsme již spořádaně pokračovali přes Lenartov, Malcov a Gerlachov do Bardejova. V cíli nás čekalo překvapení. Úroveň hotelu Šariš v Bardejově jsme v těchto končinách opravdu nečekali. Večer jsme se prošli po městě, poseděli na náměstí v hospůdce a večer na pokoji v hotelu oslavili svátek obou našich Jarek. Najeli jsme 75 km a nastoupali 760 m

2. den - pondělí  Ráno jsme z cesty odbočili na krátkou prohlídku Bardejovských Kúpelí. Pak jsme pokračovali přes Bardejovskou Novou Ves, Andrejovou, Šarišské Čierné, Cerninu, Rovné, sedlo Grob a Hrabovčík do Svidníku. Bylo pondělí a tak už byla většina hospod otevřených. Neúnavným průvodcem po nich nám byl mechanik Termit, který nás v každé z nich obětavě čekal. Ani hotýlek Rubín ve Svidníku nebyl špatný. Poohlédli jsme se ještě po Svidnickém okolí, chrti si dokonce vyjeli na Duklu. Večer jsme se věnovali vínu a ostatním lahůdkám na hotelu. Najeli jsme asi 55 km a nastoupali 620 m.

3. den - úterý  Ze Svidníku jsme přes Krásnou Poľanu vystoupali do Dukelského průsmyku. Brzi se dokonce vysápal i na rozhlednu, odkud měl krásný pohled m.j. i na naše postavičky sedící v hospůdce pod památníkem bojů. V té nás zastihl i déšť a tím pádem i rozsochatější občerstvení. I jali jsme se stíhat Čiháky, kteří nás nějaký čas marně čekali dole v údolí, než se sami vydali na další cestu. Po trase Bodružal, Miroľa, Staškovce, Havaj, Miková, Habura jsme se dostali až do Medzilaborců, kde byla hlavní atrakcí návštěva muzea Andy Warhola. Bohužel díky zdržení na Dukle už na ní nezbylo moc času, protože v nedalekém Ňagově na nás čekal autobus, který nám zkrátil cestu do Sniny. Samozřejmě skupina chrtů si i ten zbytek dojela na kolech. Ve Snině nás čekalo další překvapení - na cyklistické poměry luxusní hotel Vihorlat. Večer jsme už stihli dát jen pivko v sousední hospůdce. Ujeli jsme 65 km a nastoupali 720 m.

4. den - středa  Tento den měl být věnován návštěvě Sninského Kamene a Morského oka. Na rozdíl od ostatní části zájezdu jsme hodlali dosáhnout nejdříve Sninského Kameňa razantním útokem ze severozápadu a poté jsme chtěli sestoupit k Oku.  Příroda nám v tom ale zabránila průběhem svého počasí. Ze Sniny jsme dojeli do Zemplínských Hámrů, tam jsme se občerstvili na terásce penzionu, o které jsme ještě netušili, že se nám na Slovensku stane téměř domovem. Krátký pokus o výstup na Kameň nám zatrhl déšť, jehož zbytek jsme přečkali opět na oné terásce. Marněný čas jsme alespoň využili k šíření osvěty - předávali jsme personálu know-how přípravy grogu, zvláště grogu z griotky. Když se den zjevně chýlil k večeru, vrátili jsme se potupně do Sniny. Ta nás přivítala příjemnou hospůdku, kde jsme později dobře povečeřeli a která se stala pro zbylé dny našeho pobytu na Slovensku dalším naším pevným bodem. Najeli jsme 20 km a nastoupali 370 m.

5. den - čtvrtek  Autobus nás časně ráno i s koly dovezl do Nové Sedlice, což je vlastně nejvýchodnější obec na Slovensku. Jediná z nás Markéta se vydala s pěší částí výpravy na Kremenec. Ten je jakýmsi slovenským Třístoličníkem, protože v jeho těsné blízkosti se dotýkají hranice států: Slovenska-Polska-Ukrajiny. Markéta nachodila v horském terénu asi 20 km a nutno říct, že její krok po návratu z výstupu nebyl zdaleka ani lehký, ani ladný. My ostatní jsme se vydali na kolech zpět do Sniny. Jelo se přes Ulič a Kolbásov  s odbočkou na Topoľu (malebný dřevěný kostelík) a za intenzivního deště okolo vodní nádrže Starina. Ve Stakčíně jsme se ohřáli i zde takřka neznámým nápojem jménem grog. Vlídný domorodec tu mámil Rybičku na něco výživnějšího slovy "Haňo, buď rozumná !!!" - Haňa odolala. Večer jsme opět povečeřeli v osvědčené hospůdce. Najeli jsme 51 km a nastoupali 410 m.

6. den - pátek  Poslední den na Slovensku většina výpravy věnovala 64 km dlouhému okruhu ze Sniny přes Stakčín okolo nádrže Starina a Veľkého Hrbu do Topoľy a zpět přes Stakčín do Sniny. My, kterým se nepodařilo ve středu zdolat Sninský Kameň, jsme si umínili konečně jej pokořit. Ale opět jsme nad Kameněm nezvítězili. Nepřálo nám ani počasí (průtrž mraků), ani terén (odbočku na vrchol jsme fatálně minuli). A tak jsme na své oblíbené terásce penzionu aspoň upevnili znalosti personálu o vaření grogů - opakování je matka moudrosti. Nakonec jsme se samozřejmě vrátili do Sniny, kde nás po osprchování a večeři čekalo nakládání kol, bagáže i našich těl a cesta domů. Najeli jsme 25 km a nastoupali 550m.

7. den - sobota  V sobotu ráno jsme po Trase Snina - Trenčín - Brno dorazili do Prahy

Účastníci : Brzi, OAJ, Marcela, Čiháci, Hanka Rybičková a Ivan Kúdela, Jarka Veruňka, Kúča, Poláci, Irena Vašatová a Věrka Končínská, Ňufík = 14 osob

Závěrem :  Na celé akci jsme si jezdili každý podle svých osobních výkonostních parametrů, takže skupinka chrtů (Kůča, Irena, Věrka, Ňufík) jezdili mnohem delší etapy, naopak např. Čiháci si některé etapy zkrátili, jiné si dokonce nechali úplně ujít. V reportu je proto obsažen popis tras, kterou absolvovala středně či spíš méně divoká většina. Ujeto bylo průměrně 290 km na osobu (někteří jen 200, jiní i podstatně více) a nastoupáno asi 3430 m - není to na celý týden opravdu nijak moc, ale bylo to hezké. Snad někdy příště pokoříme i ten svinský Sninský Kameň.

Šlapej dál, OAJ